PŘIŠLA LÁSKA - ZRCADLENI
vnější svět zrcadlí stav našeho nitra
Hlavní nabídka:
PŘIŠLA LÁSKA
BLOG
Narozením syna k nám s mužem přišlo nebe.
Láska, štěstí, radost. A zázrak nového života.
Netušila jsem do té doby, že taková radost na světě existuje.
Když jsem se nad synem skláněla, musela jsem se kolikrát
zhluboka nadechnout, aby se do mě to štěstí vešlo.
S prohloubením intimity v našem vztahu přišla
také aktivace našich dřívějších zranění.
V pravidelných intervalech jsme se s mužem za podobného
scénaře dostávali oba do traumatu.
Tpěli jsme oba nesmírně.
Jednou, když jsme si s mužem o nás povídali, jsem mu řekla,
že si navzájem (jak to tak bývá pro jiné lidi banalitami) spouštíme
hluboká traumata uložená v našich duších a že si s tím sami
bez pomoci neporadíme.
A můj muž na to odvětil, že už žádnou cestu nevidí a chce se rozvést.
A odešel z místnosti.
Všechno se v té chvíli ve mě scvrklo na škvarek.
Přivedla jsem na svět miminko, překopala život od základů,
miminku je sotva pár měsíců a můj muž mi řekne,
že se chce rozvést ...
Z nitra se ozvalo: "Dýchej."
Dech nás propojuje s vyšším napojením.
A: "Nedívej se jen na tento zádrhel, dívej se dál dopředu
na celou svou cestu."
Představila jsem si svou budoucnost.
Miminko, které už nemám čas si vychutnat, přivázané na těle a
tlačím do kopce vozíček se starším synem, kterého vezu do školy.
Viděla jsem, jak jsem upachtěná. Obě děti smutné.
Napadlo mě: "Samostatnost jsem prokázala při péči o staršího syna.
Já už ji nemusím znovu prokazovat.
To by bylo nošení dříví do lesa."
Jen jsem si řekla: "To by v mém životě už nebyla žádná radost ..."
A najednou jsem věděla, že do mého života patří radost.
Byla jsem si tak jistá, že Bůh chce, aby v mém životě byla radost.
A v tom se to stalo. Ta naprostá jistota to spustila.
Bolest, která mě do té doby svírala, praskla jako bublina z bublifuku.
Najednou jsem jen byla. Propojená, celistvá.
Viděla jsem poprvé bez svých vnitřních clon svého muže.
Mohla jsem spatřit jeho bubulinu, kterou tvoří jeho zranění
z dávné minulosti, z dětství i jeho rodu. Cítila jsem jeho bolest.
Zaplavila mě vlna soucitu a nesmírné lásky. Doslova jsem se
koupala v lásce ke svému muži.
Myslela jsem si: "V manželské krizi, pár minut po té, co mi manžel řekl,
že se chce se mnou rozvést a já k němu cítím takovou lásku,
jakou snad ještě nikdy."
V tom se muž vrátil zpátky do místnosti.
Řekla jsem mu: "Mě se stala taková zvláštní věc."
A on: "Já vím. Přišla láska."
